Můj boj s tinitem a ztrátou sluchu
V lednu 2019 jsem v levém uchu začal pociťovat nepříjemný tlak, s kterým se pojil hluboký tón.
Situace se během měsíce natolik zhoršila, že jsem na ucho přestával slyšet a vše jen korunoval
„letištní rachot“ na úrovni startujícího dopravního letadla a to 24 hodin denně sedm dní v týdnu.
Začalo obvyklé kolečko, návštěva ORL, okamžitá hospitalizace, infuze s vazodilatancii a kortikoidy,
hyperbarická komora, nukleární magnetická rezonance k vyloučení vážnějšího onemocnění, Betaserc
několikrát denně. Sluch se vrátil, tlak povolil, ale na poslech nízkých frekvencí už mohu jen
vzpomínat. V uchu se mi usídlil „hukot vodopádů“ s občasnými „výlety na letiště“ a já si pomalu začal
zvykat na to, že už to lepší nebude.
Příčina neznámá s doporučením, abych se vyvaroval stresu.
Na netu jsem se dočetl, že za jednostrannou ztrátou sluchu bývá často problém s krční páteří. Tak
jsem začal chodit na fyzioterapie na bázi DNS. Začal jsem pravidelně cvičit. Došlo k mírnému zlepšení
situace a sem tam jsem dosáhl úrovně hučení větší trafostanice, což jsem po měsících u vodopádu
nebo na letišti považoval za malý zázrak. Celý rok 2019 byl ve znamení střídavých úspěchů, kdy to co
na fyzioterapii zabralo jeden týden další týden nepomohlo. Rok 2019 jsem zakončil prudkým
zhoršením sluchu spojeným s návratem na „letiště“ a následnou hospitalizací, která jak už to tak bývá,
pouze na chvíli potlačila příznaky, ale příčina zůstala a tak jsem Vánoce prožil opět na !letišti“.
Dostal jsem doporučení na výborného chiropraktika, který mi po „urvání hlavy“ pomohl až
nečekaným způsobem. Problém se zmírnil až na úroveň velmi slabého hučení nicméně se nemoc
pořád a pořád vracela a stále platilo, že si cvičením sám moc neumím pomoc.
Rok 2020 jsem pak přežil díky výborné práci fyzioterapeutek, důležité bylo, že když už došlo
k zhoršení tak maximálně na úroveň „vodopádu“.
Na jaře 2021 jsem musel začít hledat novou fyzioterapeutku a dostal doporučení na paní
Sovadinovou. Změnil jsem tedy DNS na Smíškův systém. Situace se začala pomalu, ale vytrvale
zlepšovat. Sluch se po terapii může přechodně zhoršit, ale zatím vždy následovalo max do 48 hodin
zlepšení. Takže bych situaci přirovnal k nakloněné sinusoidě, která i přes občasné výkyvy zhoršení
vede směrem k momentům vytouženého ticha v uchu. Navíc jsem poslední 2 týdny mírně
optimistický, protože se nám možná konečně povedlo najít krční sval, u kterého to vypadá, že
intenzita jeho křeče je zodpovědná za intenzitu ušních problémů.
Po poslední intenzivní terapii tohoto svalu došlo k prudkému zhoršení situace, což pro mne bylo
velmi dobrým znamením, neb za roky terapií už vím, že to je dobrý signál, že se něco bude dít.
To se potvrdilo hned druhý den, kdy jsem si pak užil pár dnů absolutního ticha, takže doufám, že jsme
našli příčinu.
Závěrem, neřekl bych že DNS a „Smíšek“ jsou pro mě jako laika významně jiné, ale Smíšek je pro mé
domácí cvičení pocitově intenzivnější (umím se při cvičení lépe a sám nastavit) a na můj konkrétní
problém asi víc použitelnější. A hlavně, když se ráno probudím a slyším, že mi můj sval zase v noci
ztuhnul, tak jsem si už schopen trochu pomoct.
A nejdůležitější na závěr? Vytrvalost v cvičení je alfa a omega úspěchu, protože mám odzkoušeno, že
když polevím, tak nejpozději do 12 hodin uslyším zhoršení….
Doufám, že snad někomu můj popis boje s nemocí může pomoct, tak jak mi pomohl „Smíšek“ a paní
Sovadinová.
Jiří
Komentář Zuzany Sovadinové 3.8.2026: Cvičení DNS u většiny pacientů vyvolává napětí v krčních svalech, proto při tinnitu způsobeném nedokrvením vnitřního ucha nemůže pomoci. Pan Jirka dochází pravidelně na kurzy a denně cvičí doma, zvládá veškerou práci okolo domu, chodí s rodinnou na tůry, zvládá sedět v práci 8-10h za počítačem. Již několik let slyší „trafostanici“ zcela vyjímečně při virózách a po velkém přepracování. Žije již bez extra zvuků. Nikdy nezkoušel růžový šum.